Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

Mazdaismus - Ctitelé ohně

Info - Tisknout - Poslat(@) - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

Kdo bude vítěz letos?  NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
 Nejlepší: Tablo - Školní časopis na webu - Školní webové stránky - Třídní stránky - Profesorské stránky

Úvod

Ctiteli ohně nejsou v této práci myšleni pyromani ani pyrotechnici, nýbrž vyznavači mazdaismu, náboženství zrozeného ve staré Persii, které přežilo až dodnes. Protože se ve stínu islámu, křesťanství a judaismu zdá toto náboženství nepatrné, nebývá mu ve všeobecných religionistických publikacích věnován žádný prostor. Jeho historický a duchovně-filosofický význam je však podle mého mínění dostatečný, aby si mazdaismus zasloužil větší pozornost laickou i odbornou.
Cílem této práce je ve stručnosti představit toto náboženství z hlediska religionistického i historického a navíc poskytnout základní etnologické informace o Pársech, jeho současných vyznavačích. To vše na základě co možná největšího množství odborné i laické literatury. Zde bych vyzdvihl publikace orientalisty Phdr. Otakara Klímy, DrSc., jež jsou nejpřístupnějším česky psaným pramenem vědění o mazdaismu a starém Íránu vůbec. Velkým zdrojem informací (převážně v angličtině) mi byl také internet. Z internetových stránek pochází obrazová příloha. Nakonec se chci pokusit zařadit mazdaismus do soustavy náboženství, srovnat jej s ostatními vírami a zhodnotit jeho vliv na současnou kulturu a civilizaci.


IV. Prorok

Na vysočiny Persie, dnešního Íránu vpadly kmeny Árjů někdy v druhé polovině druhého tisícilení př. n. l. Árjové byli indoevropští pastevci, kteří se postupně usadili a začali se živit zemědělstvím. Jejich potomky byly indo-íránské národy1). Jako ostatní indoevropané věřili v mnoho bohů, zosobňujících přírodní síly a jevy. Základem byl bůh nebe Djáus a bohyně Země. Jejich pantheon byl zaplněn zástupy bůžků, démonů a jiných bytostí. Důležitý byl bůh Indra, bojový bůh Árjů, jenž poráží démona ledu Vrtru. Uctívání bylo vedeno zásadou: Dávám, abys dal. Nejctěnější rostlinou byla horská bylina s narkotickými účinky, z níž vyráběli opojný nápoj haoma (ind. sóma)2), hojně využívaný při obřadech.. Aby si naklonili bohy, obětovali jim dobytek, čím více, tím lépe. Maso z obětin z časti spálili a z části snědli, čímž symbolicky pojedli s bohy. Důležitou součástí náboženského života Árjů bylo uctívání předků. Jednak si získávali přízeň jejich duchů oběťmi, na druhou stranu se báli návratu mrtvých, a proto mrtvá těla co nejrychleji spalovali. Nejdůležitějšími osobami duchovní sféry byli mágové, kteří komunikovali s bohy a předpovídali budoucnost.
Do tohoto světa se narodil prorok, jenž jej měl úplně změnit. Jmenoval se Zarathuštra3). Jeho otcem byl zeman Pourušáspa z rodu Haéčataspa, z kmene Spitama4), jeho matkou byla Dughdóvá, vnučka sedláka Zóiše. Legenda vypráví, že Dughdóvá musela odejít z domova, aby unikla moci zlých čarodějů a démonů, přišla tak do kraje,kde žil Pourušáspa a záhy se zasnoubili. Zarathuštrova podstata putovala světem, až se dostala do posvátného nápoje, který manželé vypili. Zarathuštra tedy přišel na svět zázračným způsobem. Již tehdy pocítili démoni, že se blíží jejich konec.
Proti mladému prorokovi poslal nejvyšší démon, Anghra Mainju, dva zloduchy, ale Zarathuštra je zahnal recitací vyznání víry. Pak se proti němu vypravil samotný pán démonů. Prorok kráčel širou zemí v ruce dva odrovské kameny. Arcidémon se jej zeptal, nač je má. On odvětil: „Jimi budu bít ďábly a ďáblice až do narození velkého, spásu přinášejícího vítěze z vod jezera Kąsaoje.“5) Zlý duch jej pokoušel a sliboval mu spojenectví, ale prorok odmítl. Jeho zbraněmi proti silám zla byly dvě modlitby: „Jako pán vyvoleníhodný“ a „Řád je nejlepší dobro“. První je velká jako dům, druhá pálí zloducha jako rozžhavený kov. Dobré bytosti posilují Zarathuštru za jeho věrnost.
Ve dvaceti letech odešel do bezdomoví, hnán touhou pomáhat chudým a konat dobro. Cestoval po zemi a nakonec odešel do samoty a žil jako poustevník, rozjímal a po sedm let nepromluvil. V jeho mysli se rodily nové náboženské představy. Po deseti letech v bezdomoví Zarathuštra putoval podél břehu posvátné řeky Dáitjá. Brodil se řekou v místě, kde měla čtyři ramena. Na břehu třetího proudu uzřel v dáli záři génia Vohumana. Když vstoupil v třetí prou Vohuman k němu přistoupil v podobě obra a otázal se jej, jak se jmenuje a po čem touží. Poutník odpověděl: Jmenuji se Zarathuštra z kmene Spitama a mou touhou je spravedlnost a mým přáním je dbát vůle nejvyšších bytostí. Vohuman jej odvedl na shromáždění nebeských bytostí v čele s Ahurou Mazdou. Zarathuštra jim vzdal úctu a Ahura Mazda mu vyložil myšlenky pravé víry. Zjevení se opakovalo ještě dvakrát, potom prorok složil trojí zkoušku oddanosti a odešel z místa zjevení.
Toto první zjevení se událo v třicátém roku prorokova života. Zarathuštra ihned zahájil misijní cestu. Kázal na dvorech mnoha vládců, ale všude byl odmítnut a vyhnán, často jen o vlas unikl smrti. Nicméně prorok nepolevil a dál mluvil k lidem i vládcům, plnil Mazdovy příkazy, zázračně léčil a konal další zázraky. Všude však narazil na prudký odpor mágů, neboť vystupoval proti nim a jejich bohy považoval za čerty. První doba jeho mise trvala dva roky a byla bez úspěchu. Byl pokoušen ďábly včetně ďáblice bujných vnad6), ale nedal se ošálit. Během putování měl ještě šest zjevení. Byl poučen o řádném udržování a usmiřování všech ohňů, o správném zacházení s kovy, o péči o zemi a organizaci církve, o hierarchii lidí i zvířat7), jak usmiřovat vodu a pečovat o rostliny. Toto trvalo dalších deset let, kdy byl prorok lidmi odmítán, pronásledován a zatracován. Teprve potom získal prvního žáka – svého bratrance Maidhjóináonhu.
Prorok se odešel ze severu na východ Íránu do Chorásánu. Tam panoval Nóranům kníže Vištáspa1). Ten prorokovi naslouchal, ale zlí mágové nakonec dosáhli jeho uvěznění v hladomorně. Tu onemocněl Vištáspův oblíbený kůň.2) Zarathuštra se nabídl, že jej vyléčí, vyhradil si však podmínku, že pokud zvíře uzdraví přijmou Vištáspa a jeho rodina novou víru a potrestáni budou ti, jež způsobili prorokovi újmu. Kníže souhlasil. Zarathuštra vraníka zázračně uzdravil. Ovšem nedůvěřivý Vištáspa uvěřil až potom, co se i jemu zjavily nebeské bytosti. Zarathuštra tedy získal ochránce a základnu pro svou církev. Poté učinil ještě mnoho zázraků a další lidé konvertovali na jeho náboženství. Víštáspa pak vedl mnoho válek proti okolním vládcům, zejména proti Túranům. V šíření víry mečem pak pokračoval jeho syn Isfandjár. Zarathuštra potíral démony a čaroděje, jejich služebníky. Oženil se a měl tři syny a tři dcery. Třicet sedm let uplynula od prvního zjevení když vypukla další válka proti Túrům. Těm se podařilo dobýt město a jeden Túranec jménem Túrbarátúr, vniknuv do svatyně ohně, dal Zarathuštrovi zemřít mučednickou smrtí. Umírající prorok vrhl na vraha rúženec, z nějž vyšlehl plamen, který Túrbarátúra spálil na popel.
Na otázku, kdy a jak Zarathuštra skutečně žil, nelze odpovědět, neboť veškeré znalosti o jeho životě pocházejí z pověstí a náboženských textů, je tedy postavou polomytickou. Pravděpodobně to bylo ve východním Íránu před počátkem achaimenovské dynastie3), tedy před rokem 550 př. n. l., podle některých až na počátku 6. století př. n. l.4) Jiní vědci se na základě stáří jazyka nejstarších mazdaistických spisů domnívají, že musel žít již někdy v letech 1500 – 1000 př. n. l., tedy v prvních stoletích árijského osídlení Íránu. Orientalista Otakar Klíma soudí na období 784-707 př. n. l., párští teologové přelom 7. a 6. století 5).


II. Písmo

Nejsvětější knihou mazdaismu je Avesta. Je z části psána prastarým íránským dialektem, tzv. avestštinou, zbytek vznikl v pozdější době. Za autora jádra nejstarší části Avesty bývá íránisty i mazdaisty považován Zarathuštra osobně. Dnešní Avesta je pouze zbytkem velkého množství náboženských textů, které jako celek nepřežily tažení Alexandra Velikého a pozdější války.
Písmo se skládá z několika spisů, z nichž nejdůležitější je Jasna (Kniha obětí). Obsahuje v 72 hlavách kněžské modlitby při obětech, ale důležitých je 17 veršovaných písní, které se nazývají gáthy1), které tvoří nejstarší část Avesty přisuzovanou prorokovi a jeho žákům. Gáthy obsahují Zarathuštrovy výroky, dogmata jeho víry, dále též útržky z jeho života. 12. kapitola je vyznáním víry2).Není jisté zda prorok sám dal gáthám jejich konečnou poetickou podobu, každopádně jsou z celé Avesty literárně a myšlenkově nejcennější. Vísprát (Všichni učitelé) je knihou dodatků k Jasně. Jde zejména o vzívání bohů. Dalším spisem jsou Jašty (Písně chvály), mladší než gáthy a oslavující nižší lidová božstva. Spis Vídevdát obsahuje 22 hlav. Je to náboženský zákoník, pojednávající o rituálním očišťování a správném jednání v různých životních situacích. Obsahuje ale také mytologické příběhy o stvoření světa a staroíránské legendy. Chorda – Avesta je zákoník pro laiky. Má 66 hlav a obsahuje též každodenní modlitby.
Druhým důležitým zdrojem posvátných textů jsou spisy psané jazykem páhlaví3) v době panování rodu Sasánovců4). Obsahují jednak nově zapsané pasáže Avesty, které se ztratily5), jednak pozdější teologická dogmata. Patří tam Bundahišu, vyprávění o stvoření světa, božských i lidských bytostí a zápasu dobra se zlem. Denkart (Zbožná díla) je legendou o životě Zarathuštry s mnoha podrobnostmi o perských zvycích. Mainjo-i-khard (Duch moudrosti) je svazkem odpovědí ducha na 62 otázek položených mudrcem. Arda-i-Viraf popisuje cestu smrtelníka, jakéhosi perského Danta, peklem a nebesy6). Také vypráví příběh o založení dynastie Sasánovců.


III. Náboženství

Zarathuštrovo náboženství má mnoho názvů: podle proroka zarathuš trismus či zoroastrianismus, zoroastrismus, podle uctivačů párské náboženství, parsismus, podle božstva mazdaismus, mazdismus, mazdické náboženství. Osobně preferuji termín mazdaismus. Átaš-parast (Uctivači ohně) bývají mazdaisté nazýváni muslimskými Íránci pro svůj vřelý vztah k posvátnému plameni. Arabové je zvou madžús (mágové).
Zarathuštrova věrouka je založena na dualistickém chápání světa, tedy na protikladu dobrého a zlého principu, které jsou věčné, rovné a neustále mezi sebou soupeřící. Nejde o dualismus metafyzický, ale eticko-kultický. Ztělesněním dobra je Ahura Mazda1), zvaný též Spenta Mainju2). Zástupcem zla je Anghra Mainju3), zvaný též „smrdutý démon“. Ahura Mazda je Bůh, je obklopen bůžky a duchovními bytostmi nižších řádů, kteří jsou jeho pomocníky a služebníky. Mazdaizmus lze tedy chápat spíše jako henotheismus4) či dokonce monotheismus než polytheismus. Neboť ostatní vzývaní bohové plní spíše funkci andělů. Anghra Mainju potom může být označen za ďábla, pána zlých démonů, ničitele. Od křesťanského Satana se liší tím, že je roven Bohu, není jím stvořen. Jeho pomahači jsou zlí démoni daevové, mezi něž Zarathuštra zaředil i staré íránské bohy, např. Indru5).
Ahura Mazda stvořil tento svět, aby s jeho pomocí Anghra Mainju prazil. Proto je povinností lidí rozhodnout se pro království Mazdovo a bojovat proti zlu. „Na pěti věcech mám účast: na dobrých myšlenkách, slovech skutcích, na poslušnosti a na Aša, věčném zákonu.Na pěti věcech nemám podílu: nazlých myšlenkách, slovech, skutcích, na neposlušnosti a na Drug, hanebné lži – “6). Dokonalost člověka je obsažena v heslu: Dobré myšlenky, dobrá slova, dobré skutky 7).
Mazdovi jsou podřízeni ahurové8) neboli Amesnas Spentas (nesmrtelní svatí). Je to sedm nebských bytostí: Vohu Manah (dobrá mysl – rádce Mazdův, ochránce domácích zvířat), Aša Vahista (mravní zákon – ochránce ohně), Chšatha Vairva (dobrotivá Mazdova moc – ochránce tvorů), Spenta Armajti (svatá pokora – pečuje o zemi), Haurvatat (zdraví), Ameretat (nesmrtelnost)9), Sraoša (poslušnost). Jazatové jsou duchové nižšího řádu10) , např Mithra (duch daného slova)11). Atar je zosobněný oheň, veledůležitý při bohoslužbách. Třetí skupinu tvoří strážní duchové fravaši, každá bytost má svého. Hierarchické rozvrstvení nejen lidí (vyšší a nižší třídy), ale i zvířat (čistá a nečistá) a bohů (vyšší a nižší duchové) je v mazdaismu důležité.
Před stvořením vesmíru byl nekonečný čas Zervan skarana. Svět, stvořený Ahura Mazdou, potrvá 12 000 od stvoření. Prvních 3000 let byly jen Fravurti, jakési ideje. Byl probuzen Anghra Mainju. V dalším období 3000 let byli stvořeni tvorové hmotní. Toto období se nazívá Gahanbar. Prvního pračlověka zničil Anghra Mainju. Z jeho semena ale vzešel první lidský pár – Mašja a Mašjai. Následoval zlatý věk lidstva. Tehdy vládl mytický král Jima, jenž vládl v podzemním ráji a stýkal se se samým stvořitelem. Jima byl ale svržen drakem Azhi-Dahakem. Poslední trimillenium začalo příchodem Zarathuštry. Od prvního zjevení se počítá párský letopočet. Každých 1000 let přijde prorokův syn a vystoupí jako saošjant (spasitel)12). Poslední, třetí a nejvyšší saošjant, se bude jmenovat Astvatereta. Dojde k zmrtvýchvstání, Anghra Mainju bude navždy poražen13), dobří budou odměněni, zlí potrestáni a nastane doba věčného štěstí.
Etika má pro mazdaisty nejvyšší důležitost. Člověk stojí uprostřed boje mezi dobrem a zlem. Jehi životním cílem je sloužit říši světla. Je svobodný a má plnou zodpovědnost před Bohem. Konáním ctností bojuje po boku Ahura Mazdy proti zlu. Hříchem se stává přisluhovačem Anghra Mainjovým. Hřích není dědičný. Každý má zodpovědnost za ty, jež jsou mu podřízeni. Povinností věřícího (ašavana) je úcta k Mazdovi, i ostatním dobrým duchům, udržování posvátného ohně, láska k pravdě. Kdo jedná dobře je spravedlivý (ašavan), kdo špatně je nespravedlivý (anašavan). „Jediná cesta je cesta spravedlnost, všechny ostatní nejsou žádnými cestami.“1) Vyznavač Mazdy je též povinen zachovávat přísnou čistotu – vyvarovat se styku s nečistým2). „Čistota je pro člověka hned po životě druhé nejlepší dobro.“3) Doporučuje se soucit s chudinou, pohostinnost, píle a pracovitost. Vyznavač Mazdův by se měl vyhýbat styku s nevěřícími, to se týká i sňatků. V perké minolosti docházelo dokonce k incestním sňatkům, zejména u králů. Od toho se však současní párští teologové distancují. Trestá se špatné zacházení s čistými zvířaty4), naopak se doporučuje hubit zvířata nečistá5). Hříšník musí vykonat pokání, zpověď před knězem. Něktaré činy jsou však neodpustitelné, a hříšník je potrestán světskou mocí6). Z trestu se však mohl viník vykoupit7).
V párských chrámech je středem ohniště, kde hoří posvátný oheň. Kněží do něj vhazují haomu, obličej zakryt rouškou8). Oheň je symbolem Ahury Mazdy. Věřící má chodit do chrámu ohně třikrát denně. Každodenně se recitují verše Avesty. Při bohoslužbě věřící požívají omamnou haomu. Chlapci jsou mezi mazdaisty přijati v 12.-15. letech opásáním posvátným pásem kusti. Kněží jsou athravanové, lidově též mágové, velekněz se nazývá zaotar. Díky magické podobě obřadů a tomu, že Avesta obsahuje také magické formule a rady, byli Pársové a zejména jejich kněží ostatními považováni za mágy a čaroděje9). Ahura Mazda bývá zobrazován jako farohar10), sedě na okřídleném slunečním kotouči. Zarathuštra mívá na zobrazeních svatozář11). K lůžku umírajícího přivádějí psa, aby pohled čistého zvířete odehnal démona smrt a rozkladu. Za mrtvého se kněží modlí tři dny, neboť tak dlouho zůstává duše na zemi. Poněvadž je mrtvé tělo nečisté nesmí jím být poskvrněna země ani oheň. Proto Pársové své mrtvé ukládají do tzv. věží mlčení, kde jejich maso sežerou supi. Pohřbeny jsou až čisté kosti. Pársové uctívají předky, respektive jejich strážné anděly fravaše, a „nápoj života“ haomu.
Po klidné smrti přijde k duši spravedlivého jeho dobré svědomí v podobě krásné dívky, Ahura Mazda ukáže duši její dobré skutky a duše odejde do světelného ráje, kde je velebena dostane pokrm blažených, čerstvé jarní máslo. Nevěřící však umírá v strachu, jeho duše přijde do pekla12), Anghra Mainju jí dá donést páchnoucí jed, a cynicky se jí směje, že se nechala svést. Potom je duše mučena čerty, strádá tmou a zápachem. Kdo je spravedlivý a kdo ne, určí tři soudci: Mithra, Sraoša a Rašnu.


IV. Minulost a přítomnost

Mazdaismus patří k nejstarším dosud živým zjeveným náboženstvím. Jeho počátky jsou proto zastřeny nánosy bájí. První doložené zmínky o Ahurovi Mazdovi jako nejvyšším božstvu nacházíme na nápisech perských králů achaimenovské dynastie (6. – 4. stol. př. n. l.). Není tam ale ani zmínky o Zatathuštrovi ani Anhgra Mainjovi. Lze tedy předpokládat, že náboženství Achaimenovců již vsáklo některé rysy Zarathuštrova učení, ale dosud si uchovávalo mnoho z ůvodního polyteismu. Mazda měl, zdá se, pozici vládce bohů, podobně jako Iuppiter u Římanů. V letech 331-324 porazil Alexandr Veliký posledního Achaimenovce Dáreia III. a zanikla tak velká Perská říše.
V párské tradici se vypráví o tom, jak Anghra Mainjou posedlý proklatec Alexandr Rúmský napadl Írán, porazil a zabil čtvrtého nástupce Víštáspy1) Dáru, vraždil kněze, pálil chrámy a zničil svaté knihy. Víra se tak ocitla v úpadku. Až parthský král Valgaš z Arsakovců dal obnovit Avestu z roztroušených zlomků. Teprve s nástupem nové domácí dynastie bylo náboženství plně obnoveno.
Párské pověsti odrážejí historii nahlíženou perskýma očima. Ti zlí jsou tedy Řekové a Makedonci. Vláda Seleukovců, nástupců Alexandrových byla v římské době nahrazena kočovnými Parthy. V 2. století n. l. byli však Arsakovci svrženi a králem se stal mazdaistický kněz Ardašír. Ten zavedl Zarathuštrovo učení jako státní náboženství a založil dynastii Sasánovců jež vládla až do arabského vpádu v 7. století. Teprve ze sasánovského období pocházejí první historické zmínky o Zarathuštrovu mazdaismu a jeho praktikách. V té době byly napsány páhlavské texty.
Boj dobra se zlem sasánovští králové realizovali v boji proti Římanům. To se odrazilo i na jejich vztahu s křesťany a židy, kteří byli často pronásledováni, neboť jejich náboženství pocházelo z Římské říše. V arsakovském a sasánovském období bylo nejslavnější období pro mazdovskou víru. Nejen že ovládla celou Persii, ale začala se také šířit na západ. Do Říma se dostala v 2. stol. n. l. ve formě mithraismu, uctívání slunečního boha Mithry, jež je služebníkem Ahura Mazdy. Mithraismus se těšil velké oblibě zejména u vojáků (bůh vojenské cti) a v jisté době ohrožoval i křeťanství. Proto je často napadán raně křesťanskými autory. Z mazdaismu vzešly i některé pozdně antické sekty jako manicheismus (protiklad světlo – tma)2) a gnosticismus (protiklad Bůh stvořitel – Pravý Bůh)3). Fantastické závěry některých badatelů dokonce nalézají Zarathuštrův vliv v nejstarším slovanském náboženství.
V tomto obdodí se navíc mazdaismus rozštěpil na tři proudy. Lišily se názorem na vztah Ohrmazda a Ahrimana4). Zarduštovci se drželi Avesty tvrdíce, že oba existují od věčnosti, nezávisle na sobě. Zurvánovci je naopak považovali za dvojčata, zrozená ze Zurvánu5), společného principu. Ačkoli tím rozbíjeli dualistický základ, stal se tento směr přechodně v 5. stol. n. l. většinovým. Třetí skupina, gajómartovci si mysleli, že Ahrimana stvořil Ohromazd bezděky ve chvíli, kdy si položil otázku: „Kdybych měl protivníka, jak by vypadal?“
Sasánovská moc ale postupně začala mazdaismu škodit, protože náboženství zkostnatělo ve formalismu a stalo se příliš součástí královské moci. Pokusy o reformu byly potlačeny, bylo dosaženo vrcholné nesnášenlivosti – vše mimo Persii bylo špatné. To vedlo nakonec k dalšímu úpadku víry. Stále více Peršanů se přiklánělo ke křesťanství. Nakonec v 7. století Sasánovce svrhli Arabové a většina Peršanů až překvapivě rychle přestoupila na islám. Mazdaismus neměl dost síly vzdorovat výhodám, které přestup na islám přinášel. Ostatně obě náboženství si nebyla zas tak vzdálena (svatá válka, zlí džinové, Satan, andělé, posmrtná odměna Božích bojovníků). Navíc nebyl mazdaismus nikdy univerzálním6) náboženstvím, nýbrž národně Íránským, což komplikovalo jeho rozšíření do světa a posléze jeho přežití.
Mazdaismus sice vymizel z náboženské mapy světa, ale nezanikl úplně. Dodnes je vyznáván národem Pársů, jichž je několik milionů po celém světě. Pársové jsou potomci těch Peršanů, kteří nepřijali víru Mohamedovu. Žijí převážně v Íránu, dále v Indii (největší komunita je v Bombaji), Pákistánu, Afghánistánu, ale menší skupiny lze najít i v Evropě (ponejvíc v Německu), Austrálii, na Novém Zélandu, v Číně a v USA.
Muslimy jsou dnes Pársové považováni za lid knihy (ahl al-kitáb), podobně jako křesťané a židé. O pronásledování mazdaistů při prosazování islámu není nic známo. Je však známo, že se stali bezprávnými obyvateli vlastní země a žilo se jim nevalně (diskriminace Pársů připomíná diskriminaci Židů v Evropě). Mnoho jich tedy opustilo vlast a odstěhovalo se do nábožensky svobodnější Indie (od r.936). Když část Indie roku 1315 dobyli muslimové odstěhovali se tamní mazdaisté jinam. Lpění Pársů na víře dosud úspěšně znemožňuje jejich splynutí s Íránci nebo Indy, ačkoli např. indičtí Pársové již dávno přijali jazyk svého okolí. Ostatně mazdaismus nebyl nikdy reformován. Protože je zejména v Indii mezi mazdaisty mnoho boháčů, kteří ve shodě se Zarathuštrovým učením podporují chudé členy komunity, mají Pársové lepší životní úroveň než jejich okolí. Údajně mezi nimi nenajdeta jediného žebráka (jev jinak v Indii dost obvyklý). Párská vzdělanost a podnikavost se rozvinula v Indii za vlády Angličanů. Mnoho indických podniokatelů a vědců je párského původu a vyznání. Údajně i zpěvák skupiny Queen, Freddie Mercury, pocházel z párské rodiny. Několik Pársů získalo dokonce anglické šlechtické tituly. Od roku 1859 existuje párský tisk. Jejich hlavním odborným časopisem jé Zartoshti v Bombaji. Studiu posvátných textů a starého náboženství se věnuje Gatha Society. Pársové se vyznačují tím, že vzdělávají i své dcery. První indická lékařka byla Pársí. To přesto, že ortodoxní, ale i moderní Pársové jsou svázáni lpěním na tradici. Ve vztahu k ostatním vyznáním se mazdaismus od dob starověku změnil, protože dnešní Pársové jsou pměrně tolerantní1). Moderní Pársové se často odchylují od klasického mazdaismu směrem k filosofii, theosofii, agnosticismu nebo spiritismu. Jiní kombinují mazdaismus s hinduismem (reinkarnace). Budoucnost mazdaismu v jeho klasické podobě je tedy značně nejistá.


Závěr

Ze statí je patrné, že jasné posouzení mazdaismu je znemožněno jeho postupnými proměnami během vývoje. Mazdaismus Avesty se dost liší od mazdaismu Sasánovců i od toho současného. Zarathuštra původně odstranil téměř vše ze starých pověr a kultických zvyků, ale mnohé se, někdy zastřeny, opět vrátily zadními dvířky. To se týká zejména nápoje haomy a některých starých bohů, pověstí a pověr. Na Mazdaismu si lze cenit zvláště vysoké morálky pravověrných vyznavačů. Mě však připadá, že i toto náboženství se v boji proti zlu až příliš často uchylovalo k prostředkům jako je válka, násilí a krutosti. Ostatně prohlásit všechny ostatní národy za služebníky zla mi přijde nesmyslné. Zarathuštra vyzívá k boji proti zlu a nepříteli, narozdíl od Ježíše, který káže: „Milujte své nepřátele.“
Téměř šechny dualistické koncepce světa mají své kořeny u Zarathuštry. Odraz jeho myšlenek je možno nalézt i dnes, neboť téma souboje dobra a zla je nesmrtelné. Kupříkladu boj proti Sauronovi v Tolienových knihách. Mnoho podobností lze najít také při srovnávání s křesťanstvím i islámem, zejména ve formální stránce. Zatímco mazdická magie opředená tajemstvím je velice přitažlivá pro zvídavé, je nutno si uvědomit, že současný mazdaismus jsou především omezující přísně dodržovaná pravidla. Pársí se nesmí ani normálně najíst, protože musí sousta vhazovat do úst, aby je neznečistil. Zajímavý je velice humánní vztah k zvířatům, který ale neplatí pro všechny tvory. Naopak ta zvířata, jež jsou považována za škůdce má Pársí usmrcovat. Zabíjení nečistých zvířat byla dokonce cesta pokání. Co se vztahu k ženám týče, není nějak zvlášť nábožensky určen, pouze že muž je odpovědný za činy své ženy. Dnešní stav je tu v jasném rozporu se starověkem, kdy neměly íránské ženy takřka žádná práva.
Jméno proroka Zarathuštry je v dnešní Evropě známo zejména díky knize Friedricha Nietzscheho Tak pravil Zarathustra1). Je třeba vědět, že Nietzschův Zarathuštra nemá s Mazdovým prorokem příliš společného. Nietzsche jeho ústy vyjádřil svoje myšlenky o nadčlověku a věčném návratu. Přesto mají tito dva Zarathuštrové něco společného: rušení starých bohů, změna životních hodnot, pobyt v bezdomoví a odmítavé postoje lidí k novému učení.
Uvidí se, zda se poměrně malá párská komunita v dnešní době lítých náboženských konfliktů dočká svého Astvaterety a konce světa. Byl by to krutý žert kdyby na věčné království světla již nikdo nečekal.


Poznámky

str. 4 1) Peršané, Médové, Indové, Skytové a Sarmati. Dnes Íránci, Kurdové, Afghánci,
Turkmeni, Pákistánci a Indové aj.
2) Uctívali Haomu, boha tohoto posvátného nápoje.
3) Zarathuštra znamená asi „pán plavých velbloudů“ nebo „pán starých velbloudů“
(uštra je velbloud); v jaz. páhlaví Zartuchšt, novopersky Zardušt.
4) Zarathuštra bývá v Avestě často nazýván Spitamovcem.
5) Avesta, Vídévdát 19
6) Ďáblice se vydávala za bohyni Ármaiti, ale byla krásná jen zepředu, zezadu plná
hadů, žab a hniloby.
7) Posvátná zvířata byla ryba arzuvá, hranostaj, zajíc, bílý osel a pták karšipt
(jestřáb?).

str. 5 1) Avestský Vištáspa bývá stotožňován s historiským Vištáspou (řecky
Hystaspés),otcem prvního perského krále Dáravahuše (Dáreia I.). Není to ale nijak
historicky podloženo.
2) Perští velmoži si velice potrpěli na své koně.
3) Achaimenovci vládli v Persii v 6. – 4. stol. př. n. l.
4) Pokud je Vištáspa tožněný s otcem Dáreia I.
5) Podle párské tradice se první zjevení událo 258 let před tažením Alexandra
Velikého.

str. 6 1) Výraz gáthá znamená zpěv ve verších.
2) Viz textovou přílohu č.1
3) Páhlaví je dialekt střední Perštiny.
4) Sasánovci vládli v Persii 3. – 7. stol. n. l.
5) Zachovaly se v ústním podání a ve fragmentech.
6) Viz textovou přílohu č. 2.

str. 7 1) „moudrý pán“; v páhlaví Ohromazd, řecky Óromazés,
novoprsky Ormuzd)
2) „svatý duch“
3) „zlý duch“, páhl. Ahriman, řec. Areimanios
4) uctívání jednoho z více uznávaných bohů
5) Ve Védách jsou dévové bohové dobří.
6) Avesta,Jasna, 10, 11
7) staropersky humata, huksta, hrvašta
8) Ve Védách jsou asurové naopak démony.
9) Viz obr. přílohu č. 1
10) Jsou to vlastně degradovaní staří bohové, z nichž Zarathuštra neučinil démony.
11) Uctívání mithry se nazývá mithraismus. V římské době se z mazdaismu částečně
vydělilo.
12) Saošantové jsou tři: Ušétar, Ušétarmáh, Astvatereta.
13) Viz text. přílohu č. 3.






str. 8 1) Avesta, Jasna 72
2) mrtvé tělo, menstruace, cizoložství, smilstvo aj.
3) Avesta
4) pes, kráva, kohout aj.
5) had, štír, žába aj.
6) dotyk mrtvoly, nenormální sex, bití psa aj. Peršané trestali velice krutě
(stahování z kůže, narážení na kůl apod.)
7) Tím se vysvětluje bohatství chrámů za Sasánovců.
8) Oheň nesmí být poskvrněn ani lidským dechem.
9) Má se za to, že bibličtí tři králové byli Mazdovi kněží.
10) Viz obr. přílohu č. 2.
11) Viz obr. přílohu č. 3.
12) Viz text. příloha č. 2.

str. 9 1) Je myšlen Vištáspa Zarathuštrův.
2) Peršan Mání přišel s novým učením. Byl jako kacíř popraven.
3) Gnose říká, že Bůh stvořitel je zlý, neboť uvěznil duši v hmotě těla. Dobrý je
nebeský Bůh, jenž zkrze světelného Krista přinese vykoupení ze zajetí hmoty.
4) Páhlavské výrazy pro Ahuru Mazdu a Anghra Mainju.
5) Jde o věčný čas Zervan.
6) Univerzální náboženství se musí oprostit od úzce regionálních a národních rysů
(např. křesťanství, islám, buddhismus). V tomto ohledu je mazdaismus
srovnatelný s judaismem.

str. 10 1) Např. se přátelí s hinduisty, dovolují křesťanskou činnost ve svých nemovitostech,
objevují se v politice Indie i Pákistánu apod.

str. 11 1) So Sprach Zarathustra


Seznam literatury

encyklopedie a slovníky:

Encyklopedie náboženství, Kostelní Vydří 1997
Hrych, E.: Velká kniha bohů a bájných hrdinů, Praha 2000
Jordan, M.: Encyklopedie bohů, Praha 1997
König, F. – Waldenfels, H.: Lexikon náboženství, Praha 1994
Ottův slovník naučný, sv. XXVII, Praha 1907
Skarkin, S. D.: Abeceda ateisty, Praha 1979
Víry a vyznání, Bratislava 1993


odborné publikace:

Klíma, O.: Sláva a pád starého Íránu, Praha 1977
Klíma, O.: Zarathuštra, Praha 1964
Klíma, O. – Vavroušek, P.: Duchovní prameny života, Praha 1997
Kubalík, J.: Dějiny náboženství, Praha 1984


dobové prameny:

Oběti ohňům, Výběr z památek staroíránské a středoíránské literatury, (přeložil O. Klíma), Praha 1985


internet:

bbs.inway.cz/bbs2www/CZreligion
sangha.net/messengers/zoroaster.htm
www.alt.religion.zoroastrianism
www.avesta.org
www.parsionline.com
www.w-z-o.org
www.zarathustra.com
www.zoroaster.net
www.zoroastrianism.cc
www.Zoroastrianism.com











Tabulky



věčný čas
vznik vesmíru (c. 9600 př. n. l.)

3000 let

stvoření světa (c. 6600 př. n. l.)

3000 let

stvoření člověka (c. 3600 př. n. l.) (celkem 12 000 let)

3000 let

příchod Zarathuštry (c. 600 př. n. l.)

3000 let

konec světa (c. 2400 n. l.)







12 000 let
věčné království světla

tab. č. 1: Dějiny světa podle Pársů.









Textová příloha

text. č. 1: Peklo ( Kniha o Artáku Virázovi 54, 100)

A viděl jsem to nejtemnější peklo, zkázyplné, plné hrůzy a děsu, utrpení a zla a zápachu ... a co má žíní koňská hříva, tak velký počet duší proklatců v něm stál, ale jedna druhou nevidí ani neslyší. Všechny si myslí: „Jsem sama.“
Pak jsem viděl Zlého ducha, plného smrti, ničitele bytostí, který má špatnou víru, jak se vpekle proklatcům ustavičně vysmíval a trýznil je, tahaje je za vousy, a říkal: „Proč jste jedli chléb Ahury Mazdy, ale dělali méskutky? A nemyslili jste na svého stvořitele, ale konali jste mou vůli?“ Tak řve neustále s velkým výsměchem na zatracence.“



text. č. 2: Vyznání víry (Avesta, Jasna 12)

Proklínám zlé duchy. Chci složit slib víry jako ctitel Mazdův, jako stoupenec Zarathuštrův, nepřítel zloduchů, oddaný Ahurovu učení. Dobrému , poklady bohatému, pro spravedlnost ctěnému, nádhernému, vznešenému Ahurovi Mazdovi přiznávám všechno dobré, všechno nejlepší: skot, ráj spravedlivého řádu, světlo. Pro svatou Ármaiti se rozhoduji: nechť ona je mou. Odříkám se loupeže a krádeže skotu, poškozování a plenění mazdovských obcí. Chci poskytnout svobodu pohybu a bydlení předákům, kteří na této zemi hájí skot. Odříkám se společenství se špatnými, škodlivými zloduchy, kteří nemají zákona a páchají zlo, nejlživějšími z bytostí, nejsmrdutějšími z bytostí, nejškodlivějšími z bytostí, se stoupenci zloduchů, s čaroději, se stoupenci čarodějů, s těmi, kdo dělají škodu každé z bytostí. Které víry jsou rostliny, vody, dobrodějný skot, které víry je Ahura Mazda, který stvořil skot a pravověrného muže, které víry byl Zarathuštra ... téže víry a nauky jsem já jako ctitel Mazdův. Zavazuji se přísahou k dobře myšleným myšlenkám, dobře promluveným slovům, k dobře provedeným činům, k Mazdovskému náboženství, které působí, že se útok odráží, zbraň se odkládá, které káže manželství, mezi příbuznými, k náboženství, které je spravedlivé, které mezi všemi těmi, která jsou a budou je největší, nejlepší a nejkrásnější, to ahurovské, zarathuštrovské.



text č. 3: Co je věčné (z Aogomadaéčá)

Jednoho dne nebo jedné noci pán opustí stádo, stádo pána.
Jednoho dne nebo jedné noci duše opustí tělo, vydané touhám.
Ale skutky neopustí člověka.
Skot se změní v prach, kůň také,
zlato, stříbro se změní v prach,
statečný a hrdinnýčlověk také,
a smísí se a obrátí se všichni v prach.
Jen modlitba „Pravda je nejvyšší dobro“ unikne tomuto osudu.

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT